Ve zkratce
Největší chybou je dělat, že se nic neděje, protože sankce a záznamy obvykle přibývají rychle.
body první odstavec musí být konkrétní plán na 4 až 8 týdnů, ne obecné „nějak to vyjde“.
O odklad, nižší splátku nebo změnu splatnosti má smysl žádat ještě před termínem nebo hned po prvním výpadku.
Když domácnost přestane stíhat splátku spotřebitelského úvěru, kontokorentu nebo kreditní karty, bývá problém menší v samotném prvním výpadku a větší v tom, co následuje. Přidají se upomínky, smluvní sankce, úroky z prodlení a někdy i zhoršení záznamu v úvěrových registrech. Praktický rozdíl mezi zvládnutelnou komplikací a dlouhodobým dluhem často dělá několik dnů. Proto je lepší řešit věc hned, i když ještě neznáte konečné řešení.
Nejdřív si spočítejte, jak velký výpadek skutečně máte
Nezačínejte telefonátem věřiteli, dokud nevíte alespoň orientačně tři čísla: kolik vám chybí tento měsíc, kolik bude chybět příští měsíc a kdy se příjem vrátí do obvyklé výše. U běžné domácnosti jde často o rozdíl mezi krátkým výpadkem v řádu jednotek tisíc a trvalým schodkem, který už bez zásahu nepůjde ufinancovat.
Sepište si na jednu stránku:
- čisté příjmy domácnosti za poslední 2 až 3 měsíce,
- všechny pevné výdaje se splatností do 30 dnů,
- výši minimálních splátek všech úvěrů,
- zůstatek na účtu a hotovostní rezervu,
- datum, kdy očekáváte další příjem.
U kreditní karty a kontokorentu si ověřte, zda platíte jen minimum, nebo se dluh každý měsíc prakticky točí bez reálného snižování. Právě tady bývá problém nejdražší. Úrok u těchto produktů je obvykle vyšší než u klasického spotřebitelského úvěru a i menší zpoždění se rychle prodraží.
Pokud víte, že nezaplatíte celou splátku, bývá lepší poslat alespoň část a současně hned kontaktovat věřitele.
Výdaje rozdělte na nutné, odložitelné a zbytné
Další krok je jednoduchý, ale nepříjemný: během 4 až 8 týdnů potřebujete uvolnit hotovost. Není nutné dělat roční rozpočet, důležitý je krátký krizový plán. Nájem, energie, léky, doprava do práce a základní jídlo mají přednost. Stejně tak splátka bydlení, pokud by její neplacení ohrozilo střechu nad hlavou.
Naopak mezi první kandidáty na omezení bývají:
- předplatná, která lze zrušit během pár minut,
- odložitelné nákupy do domácnosti,
- restaurace, rozvozy jídel a drobné denní útraty,
- volnočasové výdaje, které lze na měsíc až dva vynechat,
- mimořádné splátky jiných úvěrů, pokud nejsou povinné.
U běžné rodiny se tak dá často uvolnit zhruba několik tisíc korun měsíčně. Nejde o dlouhodobý ideál, ale o překlenutí období, kdy hrozí sankce. Pozor na častou chybu: lidé omezí běžné výdaje, ale zároveň dál platí všechno stejným způsobem kartou. Krizový režim funguje jen tehdy, když se nové dluhy přestanou tvořit.
Věřitele kontaktujte dřív, než začne vymáhání
Jakmile máte základní čísla, ozvěte se poskytovateli úvěru. U banky i nebankovní společnosti si připravte stručné a věcné sdělení: co se stalo, jak velký je výpadek a jaké řešení navrhujete. Neříkejte jen „teď to nejde“. Lepší je konkrétní věta typu: tento měsíc zvládnu polovinu splátky, od příštího měsíce očekávám návrat k plné výši, nebo potřebuji posun splatnosti o několik týdnů.
Možnosti bývají podle smlouvy a situace různé:
- posun data splatnosti,
- dočasné snížení splátky,
- odklad jedné či více splátek,
- úprava splátkového kalendáře,
- sloučení více závazků do lépe zvládnutelné splátky.
Každé řešení má cenu. Odklad nebývá zdarma a nižší splátka může znamenat delší splácení a vyšší celkové přeplacení. Přesto je to často menší škoda než sankce za neřešené prodlení. Trvejte na tom, abyste rozuměli, co se změní: nová splatnost, nová měsíční částka, případný poplatek a dopad na celkovou dobu splácení.
Co rozhodně nedělat
Nejrizikovější bývá „záplata“ dalším drahým dluhem. Typický scénář je, že člověk zalepí splátku kreditkou, rychlou půjčkou nebo výběrem z kontokorentu a za měsíc řeší stejný problém ve větším rozsahu. Pokud už hledáte peníze na překlenutí, nejdřív prověřte vlastní rezervu, pomoc v rodině s jasnými pravidly nebo změnu splátek u stávajícího věřitele.
Vyhněte se také těmto krokům:
- ignorování dopisů, e-mailů a zpráv od věřitele,
- slibům, které nemůžete splnit,
- podepsání nové smlouvy bez přečtení sankcí a RPSN,
- placení „poradcům“, kteří slibují okamžité oddlužení bez vysvětlení postupu,
- vybírání hotovosti z kreditní karty, pokud neznáte poplatky a úrok.
Užitečné je zkontrolovat i smlouvu a sazebník. Právě tam bývá uvedeno, kdy vzniká prodlení, jaké jsou poplatky za upomínku a za jakých podmínek lze požádat o změnu splátky. U bank dává smysl podívat se i do internetového bankovnictví, kde bývá část možností dostupná přímo bez návštěvy pobočky.
Kdy už nejde jen o jeden špatný měsíc
Jestliže po seškrtání výdajů a po úpravě splátky stále vychází rozpočet každý měsíc do mínusu, není problém v jedné opožděné splátce, ale v celkovém zadlužení. Poznáte to jednoduše: chybí vám peníze opakovaně, dluh na kartě neklesá a bez nového úvěru nedojdete do další výplaty.
V takové chvíli má smysl obrátit se co nejdřív na bezplatnou dluhovou poradnu. Pomůže s rozborem smluv, s pořadím závazků i s tím, jak jednat s věřiteli. Praktické informace nabízí také Česká národní banka pro oblast finančních produktů a u spotřebitelských práv se hodí orientace na Ministerstvu financí.
Cíl v prvních týdnech není „vyřešit celý život“, ale zastavit zhoršování. Jakmile máte přehled, omezíte nové dluhy a včas otevřete jednání o splátkách, šance na zvládnutí problému bez dlouhých následků výrazně roste.
